Pře skončeny až před půl třetím rokem.
A rodina jde ze vsi volným krokem:
muž se ženou a s nimi jejich děcko.
Co měli víc, to pozbyli již všecko —
a roveň jim jest žebrák kterýkoli,
jenž světem bloudí o mošně a holi,
a všude jenom cizí tváři vidí,
a hladov hledá dveří dobrých lidí.
Goj mlčky kráčel se svou mladou ženou,
jak on tak smutnou a tak zamyšlenou. —
Již dostoupili ku temeni hory,
zrak jejich těká přes šumivé bory —
O! jak jim asi u srdce se stýská!
Tam pod horami leží rodná víska,
jak věnec krásný se svěžestí mladou,
jejž muži velikánu k nohoum kladou,
a potok jako stříbro kol ní plyne,
tu vroubí les, tam lučinou se vine,
kde mládež, která škádlívá se ráda,
s hor dolů shání napasená stáda.
I zadumal se chodec do těch časův,
kdy stodoly měl plny zlatých klasův,
kdy soused Vrána přítelem mu býval —
zlých myšlének naň vyrojil se příval.
A jeho žena? — jeho děcko v pláči? —
Kéž nad nimi Bůh smilovat se ráčí.