Píď pole jen a trochu sypké hroudy —
a hněv i svár i nekonečné soudy!
Pře první ještě konce nedosáhla,
již druhá, třetí do délky se táhla,
až ve špižírně dobralo se na dno,
a poraditi nebylo tak snadno,
neb rolník doma velkou bídu maje.
již prodal vše, co na stojatě zraje.
A není divu, že se vzmohly dluhy:
Vždyť krčmář povždy s ochotností sluhy
psal úpisy a stříbro na stůl dával —
a potají zas hlasitě se smával.