Jest v lesích takých víska, sice malá,
však snad ji ruka kouzelná sem dala;
vždyť tu tak krásno, lahodno i milo,
jak by tu zrovna samo nebe bylo,
a jak by domov zvolilo si štěstí
tu v každém koutku, v každé ratolesti.—
V té vísce žili Goj a soused Vrána.
Jich obou práce byla požehnána
jak na stádech, tak na úrodě v poli.
A říkáno, že vrabci u stodoly
spor o tom vedli švitořivou řečí,
kdo z obou hospodářů pán je větší.
A jak to bývalo a bývá:
čí chléb kdo jí, že toho píseň zpívá,
tak též to bylo tehda mezi ptáky. —
Spor stejný brzo přešel na sedláky,
spor, kterýž skončit mohlo slovo včasné,
a kterým štěstí zahyne a zhasne.