Má mysl povždy pohoví si ráda,
kde lesa šum se v tiché dumy spřádá,
kde na haluzích prozpěvuje ptáče,
kde lehká laňka po pěšině skáče,
a po kobercích hebounkého mechu
se honí zajíc v zděšení a spěchu,
kde skály pnou se nad závratnou hloubí,
kde ostružina ze dvou skal se snoubí,
a studánka, v níž zrodila se řeka,
svou jasnou vodu po kamínkách smeká. —
Má mysl povždy pohoví si ráda,
kde lesa šum se v tiché dumy spřádá.