Všeho světla zdroji živý,
od věků a na vše časy
velký, silný, spravedlivý
Bože, uslyš naše hlasy!
Ty, jenž luhy oděl’s květem,
žehnáš zrnu v země lůnu,
skloň se k nám, svým slabým dětem
u podnoží Tvého trůnu.
Paprsk záře nesmrtelné
sešli v naše sudby tmavé,
žehnej každé ruce dělné,
žehnej každé práci pravé.
Nechcem křivdy, chcem být čisti,
z práce jen ať chléb nám vzrostá,
v potu chcem svou skývu jísti,
jenom ať je slzí prostá!
Tam, kde chléb náš nuzně sytí,
tam, kde krby naše chladné,
radost, úsměv, krása žití
dej, ať také na nás padne!
Velcí, hrdí toho světa
jako my jsou děti hlíny,
poroba je Tobě kletá,
nechtěl’s robů, — chtěl’s mít syny!
Ty jdeš září, my jdem nocí;
volajících v těžké době
nezůstavíš bez pomoci,
z propasti je zvedneš k Sobě.
Z krve naší, slz a znoje
staví se dnes modlám chrámy;
jeden blesk a slovo Tvoje,
— a Ty budeš dlít v nich s námi!
Ty, zdroj lásky, u Tvých nohou
my, Tvé dítky, všichni s všemi,
Ty, Bůh jeden nad oblohou,
a my bratři na té zemi!