Tajemství velké v hvězdách uzavřeno,
jež vyzpytovat lidský duch nemůže,
dokud ho země k sobě vine úže,
a dokud z povzdálí jen zří své věno.
Kam cesta má a co mi usouzeno,
až smrtí zvadne života mi růže,
zda budu v sobě dokonalé bůže
dlít v říších, z kterých vyhnaná jsi změno? —
Či růže odkvete, by opět zkvetla,
a zvadla pak a opět vykvetala?
Tak ptám se hvězd — němá jsou jejich světla.
A v tajemných kdo črtách čísti umí,
zdaž, co tam neviděná ruka vpsala,
zdaž kdyby přečet’, tomu porozumí? —