Povstaň, srdce milujicí,
Ženicha vyprovázej,
zní trouba tě volajicí,
k jeho svadbě vycházej,
O půlnoci on vychází
a jde naproti tobě,
s prázdnou rukou nepřichází,
věnem tě loudí k sobě.
Sem přistupte, urození,
a vaše věno spatřte.
Od šlechetností zplození
na marnost víc nepatřte.
Zlatý řetěz přijímejte,
mých rukou drahé dílo:
[s] světem víc spolku nemějte,
sic nebude mně mílo.
Tuto halži jsem strojiti
počál dle Otce vůli:
a toužil jsem zhotoviti
k vaši budoucí zvůli.
Při ní jsem se potil mnoho
za třidcet a tři léta.
Ach, což jsem netrpěl toho
od ukrutného světa.
Chudým býti dobrovolně
a po kříži choditi:
jest kráčeti velmí volně
a po nebi dychtěti.
Tu cestu jsem já přeměřil
a vás všecky předcházel:
a tak váš život vyměřil,
když jsem od vás odcházel.
Po zboží jestli dychtite:
v nebi se to nachází.
Jestli světem pohrzíte:
vstříč vám ono vychází.
Vezdejší zlato jest bláto,
chotě má, je nehledej,
pošplíchá tě hlína tato:
jiný poklad vyhledej.
Ó ctnost, anjelská čistoto,
zafire roztomilý!
Panenské krásy jistoto,
Lilium všecko bílý:
Komu tě mám přirovnati,
drahý Karmele kvítku?
Nemuž se s tebou srovnati
svět ten, ó rájský štípku.