U matičky já miloučké
jedinká dceruška,
k dílu jsem se nelenila,
těžké práci podrobila
jak druhé děvečky.
Mně-li velela matinka
za svitání vstáti,
já poslechla, záhy vstala,
na ohníčku přichystala
pro ni snídaníčko.
Mně-li velela matinka
tenké vlákno přísti,
já poslechla, hurtem předla,
tenké příze jí napředla
na tisíce pásem.
Mně-li velela matinka
tenké plátno tkáti,
tu já tkala, hustě tkala,
plné truhly nastřádala
plátna tenoučkého.
Již se veze moje věno
do cizího kraje,
již na dvou, na třech vozíčkách,
o pěti, šesti koníčkách,
s všemi svatebčany.
Kde se kola zakrojily,
praskly prostranečky,
strhaly se prostranečky,
tužbou sklíčeno srdéčko
mladého děvčátka.
Jdu po síni, po komůrce,
podlaha se houpá,
hupem houpá podlažička,
hrkem za slzou slzička
roní se po lících.