Vypověděla jsem své matince
před polovicí léta — letíčka.
Hledej, matinko, sobě děvčátko,
sobě ke stávku, ke kolovrátku.
Dost jsem napředla lníčka bílého,
dost natkala se plátna tenkého.
Dost se nadrhla bílých stolečků,
zelených nametla dost se dvorečků.
Poslouchala jsem dost svou matinku,
třeba poslouchat nyní svegrušku.
Dost jsem pohrabala sena na louce,
dost nanosila nových se hrábí.
Ó routový můj zelený věnečku!
již dozelenáš na mé hlavičce.
Mé pleteníčko zelenohedbávné,
již se doblyštíš na teplém slunéčku.
Ó moje vlásky, mé žluté vlásky,
nezplápolá vás větérka vání.
Na navštiveníčko přijdu k matince,
ne pod věnečkem, ale pod čepečkem.
Ó můj čepečku, ty můj tenounký,
což ty zašustíš větrem províván.
Mé květované vyšívaníčko,
což ty na slunci budeš se lesknout.
Má pleteníčka zelenohedbávná,
na zdi visíce mně slzy vzbudíte.
Moje prsténky zlatozlatičké,
v truhle ležíce zrezovatíte.