Hezoučká naše kde sestřička stála,
tu routy kvetly, tu lilie kvetly,
tu si sestřička smutně naříkala.
Co kvílíš, kvílíš, sestřičko mladičká?
Nejsou-liž jaro posud tvoji dnové,
zda není slíčný mládec tvůj miláček?
Ač jsou jaro posud moji dnové,
ač je slíčný mládec můj miláček,
přece líto dnů těch srdci mému.
Do cizího kraje mám se pustit,
svou matinku předrahou opustit, —
oh, nepějte, vy šeří kohouti!
Raději mi tuto noc prodlužte,
abych mohla déle zde pobýti,
a s matinkou slovíčko mluviti.
I nepěli šeří kohoutkové,
i mohla jsem déle tu pobýti,
s mou matinkou slovíčko mluviti.