Tam v zahrádce kvetou majoránky,
zde v zahrádce kvetou tymiánky,
a kde naše stávala sestřička,
tu vykvetly kvítky nejpěknější.
Proč hlavičku chýlí mé děvčátko?
proč mladička ji moje opírá?
Zdali nejsou v květu dnové tvoji?
tvé srdéčko lehké a radostné?
Ač jsou v jarním květu dnové moji,
ač mi lehké posavád srdéčko;
přece líto mi dnů jara mého, —
dnes mladost má na konec dochází.
Po zeleném dvorci jde děvčátko,
v bílých rukou věneček svatební:
ó můj vínku, můj šerý věnečku,
na daleko se mnou tobě jíti!
Sbohem buďte, rozmilá matičko!
Sbohem buďte, rozmilý tatínku!
Sbohem buďte, rozmilí bratříčkové!
i vy sbohem, přemilé sestřičky.