Litevské národní písně — 33. Nevěsta sirotek

Jak jsi připadnul
na mne sirotka,
ó můj dobrý miláčku?

Nemám, ach nemám
otce, matičky,
aniž kde příbuzného.

V lesíčku roste
zelený doubek,
ten není mojím otcem.

Kmen ten není otec,
větve nejsou ruce,
listy nejsou slovíčka.

„Neplač, děvčátko,
mé lilijátko!
pro smutek dnů předešlých.

Umíš-li jen přísti,
za stávečkem tkáti,
a louku pohrabati?“

Umím já přísti,
za stávkem tkáti,
i louku pohrabati.