Litevské národní písně — 34. Sirotek

Na zátoce z hloubky moře
vystupuje skála,
na té skále na vysoké
zelená se doubek.

Tam já mládec doplavil se,
zachytil ho v paže:
Proměň zelený se doubku
v milého mi otce!

Změňte se, vy svíží větve,
v bílé jeho ruce;
proměň zelené se listí
v laskavá slovíčka.

Ach, já mládec odcházeje
žalostně jsem plakal;
neproměnilť se mi doubek
v otčíka milého.

Ani zelené ty větve
v bílé jeho ruce;
aniž zelené to listí
v laskavá slovíčka.