Hučte, hučte,
moje žernůvky,
snad nemelu samotna.
Mlela jsem sama,
zpívala sama,
točila sama mlejnkem.
Jak ti, miláčku,
padla do mysli
já ubohá děvečka?
Vždyť jsi ty věděl,
ty můj srdečný!
že ve dvoru nebydlím.
Až po kolena
do kalužinky,
až po ramena
v kalnou vodičku —
nešťastní dnové moji!