Jitrem ráno, raníčko
vstávalo slunéčko,
a pod skleněným okénkem
matinka seděla.
Ptám se já tě, dceruško,
kde jsi pocházela?
a kde věneček mlžička
tobě porosila?
Jitrem ráno, raníčko
šla jsem pro vodičku,
můj tu věneček mlžička
jistě porosila.
Není pravda, dceruško,
křivá to slovíčka;
svéhoť jsi ty rozmilého
polem provázela.
Pravda je to, matinko,
věrná jsou slovíčka,
s rozmilým sobě slovíčko
jsem pohovořila.