Aj koni, koníčku!
můj hnědý koníčku!
Čemu nechceš jísti
čistého ovísku?
Čih perna tobě
ta daleká cesta,
daleká cestička,
dvě stě mil a více?
Řek jsme devatero
plovouc přeplovali,
ještě v tu desátou
sebe pohřížíme.
Na břehu koníček,
pod vodou bratříček;
bratříček se topě
vrby zachytil se.
Aj vrbo, vrbičko,
ještě zelenáš se?
Nemáš se zelenati
déle toho léta!
Však já tě podetnu,
otesám tě z větví,
a z tvého dám kmene
prken nařezati,
malých prken bílých.
Z prkýnek udělám
bílou kolébčičku
pro mé děvče mladé,
a z větviček tvojích
dám stáje pokládati
pro hnědého koníčka.