Šel jsem na borka
kmeny porážet
na roubení lodičky.
Již jsem vyroubil
černou lodičku,
osmihrannou lodičku.
Na každou hranu
vsadil jsem lípu
o devíti větvičkách.
Na každé větvi
dvé milých ptáčků
líbezným pěje hláskem.
Ej bratře, bratře,
milý bratříčku,
kamž loďkou zatočíme?
Čili k dvorečku,
čili k městečku,
či tamto do vesničky?
V malé vesničce
malá děvčátka,
však veliká je láska,
Nedostanu-li,
kterou si žádám,
počkám na zrostající.
A nedají-li
vyrostající,
vezmu mladou rybařku.
Ej, rybařova
snědá dceruška
trojí neumí dílo:
tenounce přísti,
a hustě tkáti,
a stávek připraviti.
Jen ráno vstává,
v loďce sedává,
bílé ruce umývá.