Litevské národní písně — 18. Ztroskotaná loďka

Mořem po jezeru
ubíhej, lodičko,
k vršku vysokému,
kde mé děvče roste,
pokoj kde srdci mému!

Bouře se strhla,
ledovec rozbil
snědou lodičku;
kroupy plachty roztloukly
i černou palubičku.

A já sám ubohý
ledva život zachoval
pod černým kloboučkem,
Doplaval jsem k břehu,
utonul klobouček.

Tam děvče stojí
čekajíc na mne;
kanou na routičky,
kanou po tvářičkách
horké jí slzičky.