Nuž — dorostl jsem a hrdě dost
jsem kráčel po pražském mostě,
a díval se s chodníku na chodník,
kde které jde hezounké rostě.
Kde které jde líbezné rosťátko
a nese se růže jemná,
a má-li pod brvami blankytná
či má-li snad očička temná.
A blondýna je-li či brunetta,
a srnčího je-li kroku,
a obloučká je-li po prsou
a štíplého při tom boku.
A ústa má-li jak maliny —
ach Bože, když člověk narost’,
má pojednou pranové ohledy
a tisícerou pak starost!