Já výskal a skákal a točil se
a moh’ jsem se popukat smíchy;
však když jsem se octnul až za rohem,
byl pojednou jsem pak tichý.
„Vždyť nemusila’s mi tak nadávat,
ty nehodná, hubatá paní;
víš, nech si tu hloupou svou holčici,
a ta ať si nechá své spaní!
Ať ve spaní roste a tloustne si,
co je mně do škvrněte, do ní,
však já ti ji nikdy už nevzbudím,
má ruka už nezazvoní!“
Tak sliboval jsem a potvrdil
vše řečené máchnutím ruky,
a nežli jsem doběhl k domovu,
jsem sepral se s desíti kluky.