Však někdy nás více si zaběhlo
do „palácového koutku“
a náměstí pojednou oživlo,
jak dotknutím květného proutku.
Pak vesele tam a kurážně
se hlasy nám ze hrdel draly,
a smáli jsme se, jak zvuky ty
kdes do zdí a do oken praly.
A náhle jsme vejskli a slouchali,
kam blabolná ozvěna letí,
a poskočili si a utekli —
vždyť víte, co umějí děti!