Dláždění velké a nesjeté,
zelenou prorostlé travou,
dva paláce stojí na levo,
dva paláce stranou pravou.
Budovy rozlehlé, obrovské
v tiché se náměstí spjaly,
a hledí tak šeře a podřímle,
jak spaly by a jen spaly.
Kdykoli odlehlým náměstím
hošík jsem projíti musil,
vždy kráčel jsem mimoděk po prstech
a tesklivě dech jsem dusil.
Jací as spavým těm olbřímům
velicí snové se zdají!
Co asi ty mříže a zákleny,
co mhouravé arkýře tají!