Ode dvora s novou k prácím látkou
Přicházejí bratří vyprošení,
A již dávají se do loučení
S drahou takto hovoříce matkou:
„Drahá máti! Zase dobu krátkou
Zrakům tvojim budem odstaveni,
Kristovo neb máme naučení
Moravanům vštípiť v mysl vrátkou.“
Niobe tu stojí ustrnulá,
Tak ta zpráva srdcem matky hnula;
Hned však pouští s mysli, co ji hněte.
„Zdární synové!“ dí, „S Bohem jděte!
Jednoho-li osud smrti zchvátí,
Druhý ať se s tělem jeho vrátí!“