Lhůta pro Moravu podozrála,
Poslední se bohům žertva pálí:
Již se z Bulhar ubírají zdáli
Věrověsti, Církve slávské skála.
Snaha Krista hlásať v nich je stálá,
Nedbají, že koří se jim králi,
Jiné nejsou žádostivi chvály,
Leč by víry jasnost u nás vzplála.
Kdo že jsou ti muži v cizém kroji?
Poutníci to v řeholním jsou hávu;
Lid jich vítá na hranicích v davu.
Knížata též v ústrety jim vkročí,
Kdo jich vidí, lásku v nich jen zočí;
Moravo! hle apoštolé tvoji.