Tam, kde schází nebes dcera — víra,
Hřích své hnusné rejdy provodí,
Tam se plémě ctnostné nerodí,
Obraz Boží jen se s duše stírá.
Svět se vyšší duchu uzavírá,
Divě pochoť tělem vévodí,
Až se stud i kázeň zahodí,
Člověk naskrz nebi odumírá! —
Proto Cyrill, Method, naše vzory,
Vymodlili sobě víru s hory,
Aby věrou svatými se stali.
Toutéž věrou Slovany pak jali,
A zdroj její štěpy ctnosti živil,
Řím pak ryzost uznal a se divil.