Rád já vidím mladou kutit chásku,
Libuje si ve hrách nevinných,
Nastaví si loutek dětinných,
Při tom slyšet hlomoz měkkých hlásků.
Mláď vše věří, stejnou jeví lásku
K druhům vzácným vděků Ladiných,
Či ať nosí oděv z látek laciných —
Andílci jsou kadeřavých vlásků. —
Takové jsou dítky! Ne tak Cyrill,
Nechce zábav, zbíhá kratochvíle,
Vyššího co dítko tuše cíle.
Po moudrosti srdce jeho plane,
Ona na mysli mu ve snách tane,
Vzor si o ní v Řehořovi vyryl.