Kolem víry, co kol jílmy silné
Pne se co kmen vinný — naděje,
Bez níž nic se v světě neděje,
S důvěrou jsou sestry nerozdílné.
V ní jest kořen snahy neomylné,
Otvírá všech srdcí veřeje,
Odmítá všech vzdorů závěje
A pne ku činnosti rámě pilné.
Vším, nač světák mlsně shlížel,
Svatým našim dvůr se ponabízel,
Avšak sláva, rozkoš jsou jim vadou.
Světci ti svou naděj’ v Krista kladou,
Bohatstvím a slávou jim vždy jesti,
Slovany když vědou Krista křestí. —