Kytice, uvitá ke cti ss. apoštolů na úpatí moravské „Květnice“ — 17.

Kéžbych raděj břímě žití složil!
Než ach cítit musím bolův hranu,
Kterouž ne snad krutých od pohanů
Ale od svých vraženou mám do žil.

Čeho já ach v světě jsem se dožil!
Mnohý, hovádkům jenž přeje stanu
Mučit jich za trestnou klada hanu:
S pochoutkou by muky moje zmnožil! —

Vím, vím, zajdu já si ku Methodce,
Ku Dědicím, k milé ke studánce,
K vzácné památek nám drahých schránce.

Tu se na své zpomíná lid Otce,
Tu si duchem Methodovým zpojím
A svých bolů kruté rány zhojím.