Miloskvěle z Radihosta září
Lidské spásy drahé znamení,
Tam, kde lid náš v slepém zmámení
Kořil Radhosta se němé tváři,
Tam teď putuje lid všeho stáří,
Odtad slast se v srdce pramení,
Tu mu volno v zbožném modlení,
Doma těsno jako ve žaláři.
Ó jak vroucně se tu mnohý modlí,
A zas jiný hrdou kloní šíji,
Jakby na samé dlel Kalvarii!
O kýž by se přec již všickni shodli
K posvátnému útěchu bráť kříži,
Ježto rozkošnictví hnusné tíží!