Kytice, uvitá ke cti ss. apoštolů na úpatí moravské „Květnice“ — 7.

Mnohý mudrcem jen proto sluje,
Že mu dáno mnoho věděti,
V hádkách o přítrž se křičeti,
Při čemž tvář až pýchou se mu duje.

Kdo však proti Církvi zrádu kuje,
Chytráctvím se z kázně vyvětí,
Byť měl všecky knihy v paměti:
Ten jen nemoudrým slouť zasluhuje.

Svatý Cyrill „mudrcem“ sloul záhy:
Uměl mluviti on slovo bláhy,
Jím i srdcem chtěl jen k Církvi lnouti.

Photius však učený jak Cyrill,
Z pýchy v srdce Církvi ránu vyryl —
Ach! a tak chce mnohý moudrým slouti.