Konstantin své utkví mile zraky
Na rod Slávů v řecké otčině
Oddav se jim v službu jedině,
Přál jim zjednat zvláštní písmo taky.
Kde však vzíti pro ně vhodné znaky?
Dárce mluvy v této příčině,
S bratrem vzývá, mysli svatyně
Osvítiť by ráčil setřev mraky.
Aj! tu hrnou se jim čtenek hejna,
Z nichžto mnohá jesti s řeckou stejná —
V Slávii se nadějná rdí zora.
Konstantine! vánek snášel shora
Čteny slávské v paměti tvé stánek;
Kolik ach to vděčnosti je schránek! —