Třasořitka, malé ptáče,
nad potokem ráda skáče;
když nachytá mušek dosti,
oddává se veselosti.
Že by s nikým nezměnila
svoje žití roztomilé,
snadno poznáš, hochu malý,
zříš-li na to ptáče čilé.
Skok za skokem, hned ve vodě,
hned zas vzhůru na svobodě —
když se trochu vykoupala,
na větvi se pohoupala.
Když se večer chladný blíží,
časně spánek očka klíží,
že pracovala celý den,
libý v náruč ji objal sen.
A zas časně ráno vstává,
zašvitoří, zatřepá se,
Pánu nebes díky vzdává
a po mušce ohlédá se.