Zaznějí zvony na blízké věži,
Matka se zbudí, udělá kříž,
Hrůzou se třese, vstane a běží —
V kapličce znějí varhany již.
Na hřbitově ticho pusté,
Ani sledu po přízraku,
O němž chorá matka snila —
Vše se halí v mlze husté,
Tu a tam se jeví zraku
Na hrobě kříž, socha bílá —
Chladná rosa krůpějemi
Ovlažuje svatou zemi,
Jak by nebe pokropilo
Hroby slzou milosti.
Na východě už se dnilo —
Z kaple zněl zpěv žalosti,
Jako pláč a naříkání
Svatých otců za pokání.
Matka, nežli došla k dveřím,
Popadajíc strachem dechu,
Modlila se pro útěchu
„Otčenáš“ a „Zdrávas“, „Věřím“;
U dveří se poohledla
Ještě k hrobu svého syna,
Až se zachvěla a zbledla,
A pak vešla do kapličky
Chválit, vzývat Hospodina,
Pomodlit se za dušičky.