Avšak tělo spí, duch bdí —
Bdí a vidí, jak se hroby
Za půlnoční hrůzné doby
Poznenáhla otvírají,
A z nich mrtví vyvstávají.
Každý halen v roucho bílé
Za půlnoční děsné chvíle
Na svém hrobě stojí, sedí,
Nepohnutě před se hledí,
Jako socha mramorová,
Jak svůj vlastní náhrobek.
Na kostnici houkne sova,
Budíc nočních ptáků skřek.
Duchové se probuzují,
Zmateně se pohybují:
Jeden klekne na svém hrobě,
Ku kříži pna ruce obě;
Druhý s odvrácenou tváří
Proklíná a zlostí září;
Tu choť hledá drahou ženu,
Jejíž neznal v světě cenu;
Matka pláče pro své dítě,
Že jí kleslo v pekla sítě;
Děti rodiče své prosí,
By jim vinu odpustili,
Slzami jim ruce rosí,
Jež nevděkem zneuctili;
Přítel s přítelem se míří.
Tam zas jiný život víří:
Jeden kině černou ruku,
Již vznes ku přísaze křivé;
Druhý snáší trapnou muku
Za pomluvy hrdlolživé —
Žže ho jazyk utrhačný,
Jenž byl cizí křivdy lačný;
Toho zase srdce zebe,
Tvrdé srdce k chudým lidem;
Tomu ještěr mozek střebe,
Že byl lichvy chtivým židem.
Tu se pyšní krasavice
U kostlivce škaredého —
Už jí zbledly, scvrkly líce;
Kolem hrdla vyzáblého,
Kde se třpytil řetěz zlatý,
Had se vine jedovatý,
A ty suché prsty její
Hnusní červi ovíjejí.
Byla svůdná krasavice,
Měla milých na tisíce.
Tam zas hrozné trpí muky,
Upě nelidskými zvuky,
(Neb má jazyk přelomený,
Že svou lámal mateřštinu)
Odrodilec, zrádce vlasti —
Musí ležet nepohřbený
Kromě matky — země klínu,
Na niž přived tolik strastí;
Nemůže si odpočinout
V tichém, klidném, svatém hrobě,
Musí stále mřít a hynout,
Nemoha ni zalkat sobě;
Každý se ho z dáli štítí,
Neb mu v čele zrádce hana
Žhavorudou září svítí.
Kolem kostnice zas pusté,
Kde vyrůstá křoví husté,
Světýlka si plačíc skáčou,
Skákajíce tklivě pláčou,
Hledajíce prsou matek:
Dušičky to nekřtěňátek.
A k jich reji, k jejich zmatku
Smutnou Meluzina divá
Skulinami píseň zpívá,
Smutnou kvílí kolíbavku
Sůva, ježto pláčem houká.
Přes hřbitovní zeď se kouká
Vyvalený oběšenec,
Drže v ruce z lýčí věnec.
A tam dále v hrozné muce
Vzpíná zkrvácené ruce
Samovrah a snažně prosí
O kapku jen nebes rosy,
By smyl žhoucí skvrny s rukou,
Jež jsou jeho strašnou mukou.
Což tam keř se na zdi mihá?
Či to hlava ďáblova,
Jenžto jako hlídač běhá
Za zdí kolem hřbitova?
Neboť tu zem posvěcená,
Dřevem kříže ozdobena.