Už se půlnoc zvolna blíží,
Tajemná noc Dušiček —
Pozdřimuje měsíček,
Po zemi se mlhy plíží,
Jako noční duchové
Skrytí v roucho vzduchové;
Jedna hvězda za druhou
Hasne tmavou oblohou,
Už i měsíc skryl svůj zrak,
A vše, hvězdy, měsíc kalý
Zastře tmavý noci mrak,
Jako rouška okno halí.
— Mníš, že nebe, země spí.
Avšak jedna bytost bdí —
Klečí matka na hřbitově
Na modlitbách, uslzená
Nade hrobem svého syna,
Na němž svíčka dohořela
Zasazená v čerstvém rově.
Matka v hoři pohřížená
Prosíc lásku Hospodina,
Dobrá matka zapomněla,
Že je na hřbitově sama.
Však tu také jiní byli,
By svých hroby navštívili:
U chotě tu byla vdova —
Když však na hrob svíčku dala
A na oko zaplakala,
Odešla zas ze hřbitova;
Byl tu přítel u přítele —
Odešel, zaplakav vřele;
Byla dívka u milence,
Přinesla mu na hrob věnce —
Také sestra, sestra milá
Svého bratra navštívila —
Hrůza je však obešla,
A tak každá odešla.
Jenom matka vytrpěla
Na modlitbách, uslzená
Nade hrobem svého syna,
Na němž svíčka dohořela
V čerstvém rově zasazená.
Bůh to odplať matce-vdově!
Sama klečí na hřbitově,
O hrob drahý podepřená —
A už hořem přemožená
Klesla v mdlobu, tiše spí.