„Dragouni, dragouni,
lide nepokojný,
a já bych rád s vámi šel,
s vámi šel do vojny!
Dostal bych šavličku,
složil kdes hlavičku,
zapomněl bych aspoň
na zrádnou Aničku!“
Takových dragounů
náš císař pán nechce,
to by jich tisíce
našel všady lehce!
Tolikrát musil by
bílý dát kabátek,
kolik je na světě
falešných děvčátek.
Ale my jsme páni,
děláme to sami —
než nás zradit může,
už je prach za námi.
Ať si potom pláče,
koníček si skáče,
nad hlavou nám černý havran
tu vojenskou kráče…