Plakaly ty lesy,
plakala ta skála,
kde jsem naposledy
se svým milým stála.
A mé slzy tekly
jako jarní vody
z té mé převeliké,
převeliké škody.
Už se nepotěším
v žalosti a trudu,
v černou zem si lehnu
a tam spáti budu.
Poetósfera › La Biblioteca › Augustin Eugen Mužík
Augustin Eugen Mužík · Vanguardias / s. XX
checo
Plakaly ty lesy,
plakala ta skála,
kde jsem naposledy
se svým milým stála.
A mé slzy tekly
jako jarní vody
z té mé převeliké,
převeliké škody.
Už se nepotěším
v žalosti a trudu,
v černou zem si lehnu
a tam spáti budu.
ws-cs-krupeje-rosy-louceni--augustin-eugen-muzik-34e126Las obras de dominio público se reproducen íntegras, con atribución y en la ortografía de su impreso. ¿Ves una errata o conoces una fuente mejor? Escríbenos desde Sobre la casa.