Jaro přišlo, slunce svítí,
usmívá se celá zem,
na paloučku kvete kvítí,
čtverolístek roste v něm.
Čtverolístek — kvítek boží,
věštba lidí pravdivá,
pro mladého, pro starého,
mocné kouzlo ukrývá.
Čtverolístku, jetelíčku,
kdo tě bude trhati,
kdo svůj osud ve tvých drobných
lístkách bude hledati?
Bude-li to dítě malé,
potěší jím matku svou,
jestli ona spí už v hrobě,
buď jí děcka modlitbou!
Bude-li to junák mladý,
za klobouk si dá ho hned,
Panna jeho dá mu za něj
čtyři hubičky jak med.
Bude-li to švarná dívka,
v knížku si ten lístek dá.
Dej jí Pánbůh, po kom touží,
čtyři syny, až se vdá!
Ale jestli baba bude
s lístkem chtět se ještě vdát
za mladého, za hezkého,
hrom bij do ní čtyřikrát!
Roztřískej ji v čtyři kusy
pro ty její vrtochy,
aby sobě nemyslela
penězi jít na hochy!