Běželo dítě, nožkou bosou
dotknulo se květů s rosou,
zazpívalo do dáli,
kde ty kraje dřímaly.
Sladká píseň plání výskla,
jak déšť zlatý z ňader tryskla,
padla skalní na stěnu,
zbudila tam ozvěnu.
Ozvěna hned usmála se,
na ní zpět to dítě zase,
tak to znělo smíchem v dál,
a kraj v touze naslouchal.
Dávno větry písně svály,
dítě zmlklo v širé dáli,
a kraj celý dál a dál
dlouho, dlouho naslouchal.