Na květoucím stromečku,
v zavinutém lístečku,
krásná housenka, an světu výhost dala,
mistrně se zapřádala.
Liška nedaleko v křoví sedíc,
s podivením na ni hledíc,
rozum svůj chtíc vyjeviti,
jala k ní se promluviti:
„Bloude! jak tak život, plný radosti,
rozkoše a blahosti,
spokojený můžeš opustiti,
vesele i hrob si víti?“ —
Na to ona: „Nemám báti se co smrti,
vím, že když mé oudy zdrtí,
přeblažená změna na mne čeká,
které se jen zlosyn leká.