Dceruška šla s matkou v doubí
hledat lahodné si houby.
„Matinko má! pojď sem ke mně!
O, jak srdce skáče ve mně —
Viz, jak krásnou tam u doubku
pod mechem jsem našla houbku!
Množství bolavých pupínků
kryje červenou kůžinku!“
Matka, když tu houbu uhlídala,
takto mluviti se jala:
„Pryč s ní, má dceruško zlatá!
neb ač krásně pupenatá,
je předc houba jedovatá.“