Kdy zase do snů mých zabouříš jásavě,
ó, moře v zářící své proměnlivé kráse?
Kdy píseň vítěznou k tvé dechnu oslavě,
kdy zase?
Sním, toužím, vzpomínám, těkavé roven řase;
jak Triton houpá se ve vln tvých záplavě
mé písně rým a zní v tvé škebli mnohohlasé.
Co krtku nepřáno, nedáno ponravě,
ten vlny vzruch a spád, smích, vášeň v blesků jase,
vzlet orlí, hromů třesk, vzpomínky ve ohlase,
se ptá a hlásí se lichotně, rouhavě:
kdy zase?