Až zaroste travou tam u zdi hrobek… víš?
s tou břečťanovou kolem clonou tmavou,
až zvětrá písmo desky, nízký spadlý kříž
až zaroste travou…
Ty, která světu cizí v této hlíně spíš
snem roků, cestu žitím namáhavou
v snech andělských až pro vždy zcela zapomníš:
Má píseň, – v rhytmu majíc tvoji chůzi hravou –
i mého života až schýlena v dno číš,
se sny a vzpomínkami, jež mi létly hlavou,
tu bude obléhati dále stinnou tiš,
až zaroste travou…