Již padá sen mi na víčka
a stále myslím na tě!
a toto jedno pomnění
svět na zázrak mi promění,
vše v nachu zřím a zlatě.
Ba skorem zrak mi přechází:
ten šum a rej a obrazy,
tvůj pohled a tvá ruka…
Sen, noční motýl, na víčka
mně tmavým křídlem ťuká.
Co nese zlatých oblaků,
co divů, snů a zázraků,
a každý z nich, hle, zná tě!
Již spím… Bůh ví, co ve snu zřím,
vše splývá v tmu, jen jedno vím,
že stále myslím na tě!
A líbám tebe na líčka,
a celý svět kol v zlatě!