Tvůj pohled lunou padá v duše hloubí,
tvůj úsměv štěstím celé žití vroubí —
jak nebýt vděčný tobě?
Mých snů, mé touhy tvoje duše mladá
jest kolébkou. Ty všecky dáš a ráda, —
jak nebýt dobrý k tobě?
Čas netkne se tvých úbělových skrání;
co dýcháš, mír jest, co díš, požehnání —
jak nebýt věrný tobě?
Bůh zapomněl, že světy láskou žijí,
vdech všecku tobě řka: „Buď poesií!“ —
jak nebýt šťastný v tobě?