A na jaký způsob Čech se muže bránit,
Jak muže národnost a právo své chránit?
Odkázánim se na lidská jeho práva?
A takto vymocti svou si volnost žádá?
Špatnáť jeho zbraň jest jen slzavé prosby,
Nikdy neodvrátí bodáku děl hrozby!
Moc veždy jen moci zase padne,
Pýchy nadutosti v Čechách květ uvadne!!
Za té provedené krutovlády zlosti
Má Čech ještě kleče prosit o milosti?
Díku vzdát, že před moci nepřátel jej brání,
A jeho právo svaté před nepřízni chrání?
Vždyť pak žádný do Čech nepřítel z ciziny
Nehrozí loupiti a kazit krajiny? —
Proč tedy válečná moc jest pohotově,
By vladař uchránil lásku Čechu sobě? —
I to to!
Vladař chce otroky znamenané míti,
Tisici bodáky slavně ochráňěn býti!
Zlatá to péče!?
Lid se sotva před hladem uchrání —
Předc jen skvělé musí býti panováni!
Nedostatku tamo nikde k uviděni
V slávě — ach jak jest to přeblažené sněni!
Mocná mi otázka v srdci se ozyvá,
Proč dopouští toho nebesa —
Že ducha moc lsti ďábla klesá?
Cit posvátný ducha zráda že rozdyrá!
Na duchu že vinna velká musí lpíti,
An uvězněn v lidském těle trpět má —
Podvolen žádosti jeho vášni býti?
Ach a málo kdy své vlastní vůle zná !
Hlásejte již pravdů, duševní pastýři,
A národ nenechte na hanby pranýři.
Pozdvíhněte mocně svého jednau hlasu,
Ať vás nezastihne kletba ducha času!!