Vimť se pamatovat, že již před věkami,
Snášela se zkáza rodu nad Čechami:
Když loupežné kníže Jindřich z Korutanu
Navodil nám do Čech moc německých pánu;
A však právě tenkrát jen Čechove sami,
Byli v nesvornosti vůbec světu známi:
Proto jsouc trestané Jindřichem nešvarným,
Ale bylť vypuzen zas spůsobem snadným.
Ačkoliv že Praha i s tou Malou Stranou
Byli Korutanu mohutnou ochranou;
Nemeškaliť předce Čechove šizené
By neplechy tyto byli odklizené:
Vzali outočiště k bratrské svornosti,
Nebt již nahlíželi že té nepravosti
Sylou jen společnou z země vyrotěji,
A takto se navždy nešvary sprostěji!
Proto se v jednu moc k odporu již měli,
Neb nahlídli že tu společně trpěli:
Vesničan od pluhu do boje se pustil,
A tak zem ráj český společně vyčistil!
Jakož i nynější Češi smutným časem
Běduji zas lkaji všichni stejným hlasem;
Nahlížejí kde jích blaho vlasti vězí,
Proto prič vyženou pýchu za pomezi!
Ano ven vyhostěj jako Korutana,
By Čechům opět byla svoboda zjednaná!!
Kdo poznal bohaté kraje země České,
Kdo uzřel ty nyvy a luhy nebeské —
Ten bude zajístě vězet v pochibnosti,
Žeby tu nemohl lid žiti v hojnosti? —
A přede tomu tak jest že Čech bídu snáší,
Co zatim hojnost tu panstvo prič zanáší —
Panstvo jenž se o zem Čechuv takto stará —
Že s chlebem nestačí do žádného jara. —
Kdyby věrný Češi o zem se starali,
Snadby lépeji zde hospodářstvi znali:
Neboťby nádhera Čecha nešatila,
A prázdný žaludek hedbávím nekrýla!
Jakby to vladaři v mysl mohlo přijít,
Žeby mohl bídný lid v jeho zemi být?
Když k vladaře trůnu poddaný zablaudil,
Ach tu nikdy nikdy dobře nevyřidil. —
Na stráži tu stála šlechtická nadutost,
Jenžto před bidákem chránil Majestátnost;
Aby to nikdy sám v paláci neslyšel,
Že jeho podanný v ouskosti sem přišel.
Mnohonásobným se stává Čech otrokem,
Bídnější se každým objevuje rokem!
Policie hrozí mu, bodák žoldnéře,
Nebezpečný-li je vládě — též žaláře!?