O jaru věčném je mílo snívat,
V myšlenkách světy se nosit:
Blaho od země k nebi se dívat,
Svobodným řetězi nosit!
Sladko je toužit, sladko spomínat,
Sladko ve nadějích pohynat,
V skutečné blaženosti zemi:
Slavno, kde zem s nebem se pojí ,
Kde si duch s tělem krásné přístrojí
Ráju pozemských objevý
Blaženosti nám žiti s angelem
Hodin zde slastných věčný řád:
A svým vzývati toho přítelem,
Jenž světu je tvůrce a hrad!
Jak velebno je krásu matkou —
Ctnost, pravdu zváti sestrou sladkou,
A pokoj bratrem nazývat!