Vzhůru, bratří, spojme páže
vlasti na svobodu,
ať se opět vrátí sláva
slovanskému rodu:
Zírej na nás, duchu strážný,
slyš nás, máti Slávo,
synové ti věrní stále
volají o právo.
Dlouho dosti byl náš národ
spoután ve okovy;
z hanby vstává, rovno jiným
žíť chce život nový;
a kdo jeho laje právu,
toho pomsta čeká;
národ náš jest jako skála –
bouře se neleká.
Avšak, bratří, už nám kyne
doba slávy nové,
chmury mizí, nám se vrátí
zase šťastní dnové:
Ajta slunce na slovanské
luhy jasněj září,
Sláva máť na dítky svoje
liběji se tváří.
Nuže tedy, bratří, pějme
slávu naší vlasti!
Vrahův útoky a záští
nebudou nás másti!
Svorně stůjme, tak to žádá
naše Sláva slavná:
Svorností nám vzejde opět
síla, sláva dávná.