Stesky osiřelého — I. I u mé hrudi píseň zní,

tak bouřná a tak tklivá,
a srdce mé hned žalostí,
hned radostí zas zpívá.
Tu žalost budí osud tvůj,
ó vlasti moje drahá,
mně z oka roní slza se:
„Zdaž dojdeš jednou blaha?“
Než tu hned píseň bouřně hřmí:
„Aj, vzejde slunce spásy!
Jen v činu znoj se, vlasti má:
Toť záře nové krásy!“